Přečtěte si o bohaté historii ostravského dolu Zárubek, dobrodružstvích a o odkazu, který zůstává v srdci hornického kraje. Připojte se k této výjimečné cestě do minulosti z pohledu zakladatele společnosti Q-ELEKTRIK a.s. pana Karla Ježka.

Začátky dolu Zárubek a jeho elektrické dědictví

První setkání se Zárubkem bylo u přepřaháni koňských potahů u vrátnice dolu - dva koně nevytáhli povoz do stoupání u hradu ke kostelu, a tak vozkové jeden vůz po druhém vyvezli čtyřmi koňmi. A pak zkoumání barevných hlinek na výsypky u břehu, koupání v „korýtkách” v teplé vodě z chlazení v železárnách - byla to dobrodružství desetiletých kluků. 

A po skoro deseti letech už to bylo setkání s dolem Zárubek - s taženým kabelem na rameni obouchat se o hajcmany a horninu. Ten kabel nebyla žádná náhoda, Zárubek byl pokrokový v zavádění elektrikou poháněných mechanismů - Šrámka Eikhof SE 3, či jak se ty stroje montované pod vedením mistra Franka, jmenovaly.

A jak vlastně ten Zárubek vzniknul? Vlastně pověst o Keltičkovi má upomínková místa poblíž na Slezské Ostravě. Raději ale využijeme třídílnou kroniku dolu Ostrava, která mi zabírá velikánskou zásuvku v kanceláři.

Vývoj uhelných slojí

Poblíž Zárubku bylo uhlí nalezeno již v roce 1766 v lokalitě Burňa. Tam uhelná sloj vystoupila ze svahu. 

Pro vysvětlení - uhelné sloje jsou jako vrstvy krému mezi oplatkami dortu. Ten dort je ale na obrovské ploše a ten „krém” vznikal ukládáním stromů, přesliček a dalších rostlin, jak postupně usychaly, uvadaly a tvořily vrstvy, které pak byly zakryty zeminou, sopečným popelem, usazeninami na dně moří a nevím, čím ještě. A potom vulkanickou a jinými obrovskými silami vodorovné vrstvy se staly šikmými, někdy až kolmými. A jak zestárly o miliony let později, tak se přetvořily v uhelné vrstvy - sloje silné od pár centimetrů až po pár metrů. 

Konkurenční boj o uhelné poklady

A pak lidé zjistili že to hoří - tak to dobývali a používali jako palivo a postupně až pro výrobu železa ve vysokých pecích a po spalování bez přístupu vzduchu jako surovinu pro chemickou výrobu. A tak nastala konkurenční bitva o právo dobývání uhlí - v případě Zárubku mezi podnikateli Larischem a Wilczkem. Tady zvítězil Wilczek a v roce 1856 začal hloubit jámu číslo V - Hermenegildu. 

Uhlí bylo potřeba stále více, a tak za ním bylo třeba jít pod zem. V roce 1853 tady byly 4 jámy - jedna 292, vodní 297, těžní Jakub 168 a Vilém 283 tedy jejich hloubky v metrech. V hlubině je spojovalo 52,7 kilometrů chodeb pro hlubinnou těžbu. A ta v roce 1883 v oblasti Zárubku byla 2.949.060 metrických centů! 

Práce v dolech začínala cechováním a modlením, pracovalo se 10 hodin, a to ve třech směnách. Domů chodili horníci umounění. V té době Slezská Ostrava - tehdy Polská - měla 13.176 obyvatel. Práce to byla tvrdá a nebezpečná. Při smrtelném úrazu zaplatili vdově jen rakev.

Horníci proti nevolnictví aneb stávky a historická změna

Ale horníci pozvolna přestávali být němým zástupem. Nevolnictví bylo synem Marie Terezie Josefem II. zrušeno v roce 1781 a hrozné pracovní a životní podmínky horníků vedly k organizování spolků, a tak docházelo ke stávkám horníků – v celém ostravskokarvinském revíru jich už pracovalo kolem 30.000.

V roce 1894 došlo k historické stávce na dole Trojice, byla tvrdě potlačena střelbou policie do davu stávkujících s následkem 9 mrtvých horníků. 

A hornictví se dále rozvíjelo, vznikaly hornické kolonie, výčet kolonií těžba již nebyla vykazována v centech, ale tunách a tisících tun. 

Přejmenování, éra komunistů a tragédie

Hermenegild se v roce 1914 přejmenoval na Zárubek.

Po druhé světové válce v roce 1945 převzal od vojenských orgánů důl Zárubek Ing.Kalita. A jak plynul čas, a po únorovém komunistickém puči se staly vedoucí silou komunisté přišla éra dělnických ředitelů. Nastala snad nejslavnější éra hornictví - uhlí bylo krví průmyslu a jeho těžba prioritou - bohužel i vykoupenou krví horníků. Prvním varováním byl důlní výbuch na dole Doubrava s následkem 24 mrtvých horníků. Ve snaze zvyšování těžby údernickým hnutím nebyla prvořadou věcí bezpečnost.

Následky byly v duchu té doby, takže v soudním procesu byli obviněni inženýři Žalud, Herel a spol., kteří byli za zavinění nehody odsouzeni k trestu smrti. Ale jejich schopnosti a vědomosti byly pro život dolů natolik důležité, že jejich cely smrti byly v Opavě prezentovány na vypracovaných projektech rozvoje dolů jako „Báňské projekty Opava" a podpisy autorů uváděny jako čísla. Ale na štěstí pro ně byli po několika letech omilostněni.

Hornická realita – oběti nebezpečného povolání

Hornictví je skutečně povolání nebezpečné a riziko se projevovalo velkým počtem úrazů i hromadných důlních katastrof s velkým počtem obětí. 

Nebezpečí hornického povolání si vyžádalo další oběti:

• 4.10 1950 Michálka - 38
• 22.5.1960 důl Hlubina - 54
• 19.4. 1966 Zárubek - 16 
• 18.10. 1990 Barbora - 30
• 7.7. 1961 Dukla - 108 
• 4.4. 1970 Paskov - 26
• 22.2. 1975 Staříč - 11
• 30.12. 1976 Chlebovice - 43 
• 22.12. 2018 ČSM – 13

Technologický pokrok a bezpečnost

Zároveň ale snahou technického vedení výrazně stoupala úroveň bezpečnosti práce, mechanizace těžké hornické práce přinášela zvyšování výkonů a snížení namáhavosti práce.

 A podmínkou tohoto pokroku v bezpečnosti a výkonech byla obdivuhodná vědomostní a technická úroveň horníků, která ale v pohledu veřejnosti byla hluboce podceňována. 

Byly věnovány nejvyšší možné prostředky, jak mechanizaci dobývání uhlí, tak i bezpečnosti při této práci. Samotný důl Zárubek měl svá nejlepší léta za sebou, a tak po požáru ve sloji Hugo 14.5. 1990 při těžení ohradníku jámy Zárubek byla těžba ukončena.

Půl století podzemních dobrodružství a pokračování v odkazu

A jak jsem coby devítiletý kluk u Zárubecké vrátnice přišel do kontaktu s tím osudovým dolem, tak jsem tam prožil vlastně půl života - od roku 1966 jako elektrikář a po uzavření dolu snad jako pokračovatel dolu Zárubek, když činnost firmy Q -ELEKTRIK a.s. využívá část jeho areálu a pro doly OKR stále vyvíjí nějakou činnost.

Selhání politiků a ztráta hodnot

Velkou nespravedlností vůči hornické komunitě bylo selhání politiků této země, kteří dopustili privatizaci OKD s následkem vykradení 120 miliard korun z majetku OKD, zcizení hornických bytů a postupnou devastaci technického vedení OKD s následkem ztráty entuziasmu vedení dolů a dopuštění předčasného omezení těžby nerostného bohatství.

Karel Ježek

předseda představenstva Q-ELEKTRIK a.s.

pamětník života OKD