Při slově „žárovka“ v dnešní době jistě všechny napadne Edison. Pojďme se ale podívat, jak to ve skutečnosti bylo.

Předchůdci žárovky

Předchůdcem žárovky byly např. louče, kahany, lucerny, po zavedení elektřiny pak obloukové lampy a další. Lidská vynalézavost ale nezná mezí a tak se vědci z celého světa snažili vynalézt něco, co by vydrželo svítit déle. 

První otázkou bylo, jak zajistit „svícení“. Odpovědí na to bylo žhavení materiálu pomocí elektrického proudu. První pokusy byly provedeny v roce 1802, tedy ještě před Edisonovým narozením. 

Elektrochemické objevy: Humphry Davy a princip žhavení materiálu elektrickým proudem

V té době se anglický chemik a experimentátor Humphry Davy zabýval elektrochemickými jevy a objevil tzv. elektrický oblouk rozžhavením dvou proužků platiny do běla, což mělo za následek krátkodobý zdroj světla, který se ale v té době samozřejmě neujal, přisel však na základní princip fungování budoucí žárovky. 

Thomas Edison a jeho přínos k vynálezu žárovky

První vynález žárovky, je přisuzován Thomasi Alva Edisonovi a dočtete se o tom v každé učebnici dějepisu. Není to tak ale úplně pravda, jelikož ještě před Edisonem to zkoušeli další. Ovšem patentovat a přivést na trh se jí podařilo právě jemu. 

Heinrich Göbel - první princip žárovky, Thomas Edison - první použitelná žárovka

Jako první, kdo vynalezl princip žárovky, byl Heinrich Göbel v roce 1854. 

Avšak první, který vytvořil použitelnou žárovku, byl Thomas V. Edison.
Jeho první žárovka byla rozsvícena 21. října 1879 a svítila 40 hodin.

Žárovka se závitem a její rozšíření do domácností

Edison se svým týmem vytvořil žárovku se závitem, jak ji známe dnes, kterou následně nechal patentovat. Co mu rozhodně nelze upřít, je fakt, že se zásadně podílel na rozšíření žárovek do většiny domácností. Po vyřešení otázky svítivosti, přišla na řadu otázka vizuální stránky. Žárovky se tedy začaly umisťovat do tzv. stínidel a podobně, až po dnešní známá svítidla.  

Od bambusového vlákna k úsporným, halogenovým a LED žárovkám

Na trh byly uvedeny žárovky s bambusovým vláknem a standardní šroubovací paticí E 27 v roce 1881 s dobou svícení zhruba 600 hodin a na tehdejší poměry byly drahé (dolar a 15 centů). 

Vlivem technického pokroku se svícení neustále vyvíjelo a z klasických žárovek, se začaly stávat žárovky úsporné, halogenové a LED, která byla další fází zdokonalování, v tomto případě šlo o snahu co nejvíce ušetřit. 

Bezpečné venkovní osvětlení: Svítidla s vyšším IP krytím

S dobou šla i touha po venkovním osvícení a tak se začala řešit i bezpečnost žárovky, před venkovními vlivy a vytvořily se venkovní svítidla s vyšším IP krytím. 

Význam wolframové spirály v žárovkách

Nejblíže dnešním žárovkám se v roce 1897 přiblížil A. N. Lodygin, který na výrobu použil wolframovou spirálu v interním prostředí, jež se dnes stále využívá. Jeho inovace s wolframovou spirálou v interním prostředí položila základy pro moderní žárovky, které se dodnes široce využívají.

Shrnutí

Historie žárovky je plná vynálezů, experimentů a inovací. Předchůdci žárovky, jako louče, kahany a obloukové lampy, vedli k hledání dlouhotrvajícího světelného zdroje. Princip žhavení materiálu elektrickým proudem byl objeven v roce 1802. První použitelná žárovka s závitem byla představena v roce 1879 a rozšířila se do domácností. Další pokrok přinesl úsporné, halogenové a LED žárovky. Svítidla s vyšším IP krytím zajišťují bezpečnost venkovního osvětlení. Wolframová spirála byla představena v roce 1897 a je stále využívána v moderních žárovkách.