Dnes si přiblížíme téma, které je pro mnoho z nás velmi důležitým životním faktorem. Řeč je o vynálezu elektřiny, který zasahuje do života každého z nás. Muselo uběhnout spoustu let a nepovedených pokusů, které ale zajistily to jediné a to pro nás již velmi běžnou, nýbrž v minulosti velmi mystifikovanou výrobu elektřiny. 

Předchůdci elektřiny

Přesuneme se do 6. století př. n. l., kdy řecký filozof Tháles z Milétu prováděl pokusy s jantarem a lnem, vlivem jejichž tření byla přitahována stébla trávy. Na vině byla statická elektřina.

William Gilbert a rozdělení magnetismu a elektřiny

Lepším přínosem byl britský vědec William Gilbert v 16. století, kdy rozdělil magnetické a elektrické jevy. 

Gilbert testoval různé námořnické pověry související s kompasy a přišel s pojmy jako elektrická přitažlivost, elektrická síla či magnetické pole a dokázal, že se Země chová jako jeden velký magnet. 

Bleskosvod: Prokop Diviš a Benjamin Franklin

V 18. století byli vědci fascinováni blesky a jejich silou. Především vědci jako Prokop Diviš a Benjamin Franklin, kteří se přeli o vynález bleskosvodu. Jako první jej sestrojil český premonstrát Prokop Diviš v roce 1752, který spojil 400 kovových hrotů a uzemnil je. Za dalšího vynálezce bleskosvodu je považován také americký vědec a politik Benjamin Franklin, ten ale jej ale sestrojil až v roce 1760, tedy o 6 let později. 

Principem fungování bleskosvodu je vodivost. Lze říci, že je to vodivý předmět umístěný ve výšce např. nad budovou a je vodivě spojený se zemí. Tím, že je bleskosvod umístěn nad úrovní chráněné budovy, zvyšuje pravděpodobnost, že blesk zasáhne právě jej a ten poté svede potenciál blesku do země (tzv. uzemnění).

Luigi Galváni a počátky elektrofyziologie

Koncem 18. století pak Luigi Galváni vypozoroval, při pitvání žab ležících na plechu, že při doteku skalpelu s sebou škubou. Podle něj za to mohla živočišná elektřina v nervech žab. 

Kovový vodič propojil kladně nabitý pól v nervech se záporným ve svalech, aby došlo ke škubnutí. Poté se pro úžas davu stalo oblíbenou kratochvílí „oživování“ těl mrtvých zvířat. V dnešní době první pomoc např. v lékařství při zástavách srdce. 

Voltův článek: první zdroj stejnosměrného napětí

V 19. století byl pak vynalezen Voltův článek, který je zdrojem stejnosměrného napětí a je pojmenován po Alessandru Voltovi, který jej použil při konstrukci první baterie. Jedná se o první elektrický článek v historii a je tvořen zinkovou a měděnou elektrodou v elektrolytu zředěné kyseliny sírové. 

Vyvrátil tak domněnku Galvániho o průtoku elektrického proudu nervy žab a dokázal, že jde o kontakt dvou kovových předmětů, tedy skalpelu a plechu, ve vlhkém prostředí. 

Elektrifikace 19. století a vliv na každodenní život

Nadále byly objeveny zákony platící v elektrických obvodech a nalezena souvislost elektřiny s magnetismem.
Druhá polovina 19. století bylo ve znamení aplikace elektřiny na vynálezy různých elektrických spotřebičů, mezi které mimo jiné patřila i žárovka, či telefon, které jsou pro nás v dnešní době nepostradatelní pomocníci.

Elektronka a éra elektronických obvodů

Ve 20. století byla vynalezena elektronka, která zajistila vysílání a příjem rozhlasů. Poté byl učiněn objev tranzistorového jevu Johnem Bardennem, Walterem Brattainem a Williamem Sockleym, který se stal základem elektronických obvodů používaných ve všech běžných elektronických přístrojích.